Děsivé žehlení

22. května 2017 v 20:16 | Kalanchoe v konvičce |  Z mého pohledu
Aneb když jste žehličku držela naposledy cca před deseti lety...


Jo. přesně tak. Je mi pětadvacet a deset let jsem nežehlila. Nebo možná né tolik, ale rozhodně jsem žehličku držela v ruce míňkrát, než svůj telefon. Jako malou holku mě to bavilo, když mě máma nechávala vyžehlit povlaky či šnuptychle. A později jsem žehlila za ségru, která byla líná si to udělat sama.
No a pak to najednou vymizelo a žehlení ustalo.
Nějak ani nevím, kam žehličky z mého života odešly.

Nicméně poslední dva měsíce je pro mě slovo žehlička cosi jako klatba. Kletba.
Začla jsem tak nějak makat v mekdonaldu a tam pořád, že chodim zmuchlaná. Copak můžu za to, z čeho ty handry vyráběj? Kdyby ten šunt byl z normální bavlny, tak nejen, že se nemačká jak hajzlpapír, ale taky v tom neni takový vedro, když se popelíte u grillu a masíčkujete. Tenhle lykra-elestan-PVC vůbec nesaje a aby se sám narovnával jako každé normální oblečení, o tom si můžu nechat jen zdát. Kalhoty jsou cajk, ale to tričko.

No a dneska jsem tak měla víc času, tudíž jsem se odvážila znovu zabrousit do těchto záhadných končin.
Vyhledala jsem si ve skříni mého růmmáta žehličku a jala se ji zkoumat.
Přišla jsem na to, že vůbec nevím, jak se to používá. Smějící se Je to žehlička parní až napařovací, na vodu a stříkací.
Tak jsem to zastrčila do zástrčky a čekovala, co se stane. Začalo to hned hřát, protože kolečko teploty bylo otočeno z nuly na padesát. Že uhodnu, kdo tím kroutil! Mno, otočila jsem kolečko zpátky na nulu a velmi inteligentně nalila vodu do příslušné dírky u držáku. Má pravá ruka kvílela, cintala vodu všude, ale nakonec jsme ji silami společnými a nezdolnými, naplnila. A pak to přišlo.

Nemaje prkno, použila jsem nevkusný konferenční stůl mého spolubydlícího a položila na něj tričko. A na tričko žehličku. A na žehličku svoji zkormoucenou ruku, která mi asi stejně brzy upadne, takže je to už úúúplně fuk.
No. Žehlička se chovala celkem jako Golem. Vyfukovala páru z dírek na želízku a na tričku zůstaly divné bílé flíčky. Tak to ne, řekla jsem si a upalovala pro něco, co když se zničí, nebude tak strašný. Za zničení uniformy, byť neúmyslné, je velká sankce a já ty prachy potřebuju.
Meruňkově oranžové, košilové sáčko, zmuchlané až ouzko, bylo nejlepší volbou. Tak jsem to tou žehličkou šmrdlala, jak se dalo; trochu se ty nakrčeniny srovnaly, ale nic moc. A pak přišlo na řadu tričko I'm lovin' it.
Mno... jakože vyžehlený to je, ale že by to bylo nějak skvělý, to říct nemůžu. Vlastně mi přijde, že je úplně jedno, jestli ho vyžehlím, nebo ne, protože jeho vzhled je přibližně stejný, jako před touto mučivou procedurou, kterou nejvíc stejně odnese moje nebohá pravá ruka, especially její zápěstí.
Taky jsem ani to triko nemusela vůbec sušit... jelikož, aby byl vůbec nějaký výsledek, bylo nutné dělat ze žehličky Golema. A triko přirozeně zvlhlo. Jak panna v jarní rose se svým milým.

A stejně jsem to nakonec vzdala a řekla si cosi o políbení prdele. Snaha byla, ale jestli si to zopakuju, si hodně rozmyslím. Možná tak za fotku nahého kytaristy X-japan ve vaně.

Celkový koncept žehlení mi tak jako tak přijde poněkud zbytečný. Stejně se 99% lidí svlíká jak hadi a kam to odletí, tam to zůstane až do příštího použití, popřípadě praní. A když už žehlit, pak jedině starou, dobrou, nahřejvací elektrickou žehličkou našich maminek a babiček. Jenže tenhle socialistický retro kousek už v běžném moderním elektru neseženete a obíhat bazary kvůli vyžehlení jednoho trička? To se mi FAKT nechce. Fakt ne. FAKT NE.

Zajímal by mě však názor na žehlení vás ostatních. Žehlíte? Baví vás to? Čím žehlíte (myšleno jakou žehličkou)? A PROČ vlastně wastujete hodiny na žehlení, když můžete třeba sedět na zadku a pít kafe a k tomu jíst bábovku?
Já osobně volím bábovku a kafe. Žehlení mě už dávno nebaví, jak jsem zjistila tímto výzkumem a žehlit stejně nemusím. Manžílka ani přítelíčka, kterej by to vyžadoval, díkybohu nemám. A i kdyby tomu tak bylo, stejně bych nežehlila. Ať mu to udělá maminka, nebo ať de.
(A která je přesvědčená, že musí žehlit, protože manžel či někdo jiný to tak chce, nebo, že to tak "musí" být, tak jí mohu poskytnout kontakt na svou psychiatričku. )

Tak. A než začnu hejtovat, tak končím. Už se smráká a mně se začíná chtít spát a to jsem pak zlá. Na sebe nejvíc. Zatím se mějte a k rozumu spějte.
A prosím, NEŽEHLETE, pokud nemusíte.

Kalanchoe

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 22. května 2017 v 20:30 | Reagovat

-OK--OK-

2 Venuše Venuše | 24. května 2017 v 15:55 | Reagovat

Já třeba žehlím, moc mě to nesere... Žehličkou...

3 Resmi Resmi | 6. června 2017 v 15:04 | Reagovat

Na co žehlit? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama